Saxifraga, lomikámen, saxifrage, Steinerech, камнеломка, 虎耳草 to je jen malý vzorek označení pro jednu rostlinu. Všechny názvy v uvedených jazycích vycházejí z důležité vlastnosti této rostliny. Je průkopníkem vegetace, pionýrem na skalnatých místech řady míst naší planety.
Systematika rodu Saxifraga L. se v běhu času vyvíjela. Již od dob velkého přírodovědce C. Linné byl tento obsáhlý rod členěn do sekcí. Na základě nejnovějších poznatků se rod Saxifraga, po vyčlenění rodu Micranthes, dělí do 12 sekcí:
a. Porophyllum zahrnující řadu Kabschia, Engleria a Tetrameridium
b. Squarrosae
c. Oppositifoliae
Někteří autoři v současné době přidávají další podsekce a to: Florulentae (S. florulenta) a Xanthizoon (S. aizoides a S. mutata). Protože tento postup není zatím botanicky zcela prokázán, držíme se zatím původního členění.
Zeměpisné rozšíření jednotlivých druhů zařazených v sekci Porphyrion odpovídá jejich potřebám vysokohorských rostlin. Jsou teplomilné s vysokým požadavkem na intenzitu slunečního záření. Vyžadují dostatečnou atmosférickou vlhkost a dobrou sněhovou vrstvu, chránící před holomrazy. Některé druhy jsou silně vlhkomilné.
Většina druhů roste především na vápencových skalách, velmi málo z nich roste na neutrálním nebo kyselém podkladu.
Abychom dokázali jednotlivé druhy v kultuře nejen udržet, ale s úspěchem pěstovat, musíme znát a co nejvíce respektovat jejich přírodní podmínky. I z tohoto důvodu pokládáme zeměpisné členění jednotlivých druhů uvedené v „Lomikamenech sekce Porophyllum“ za nepřekonané. Oblasti rozšíření jsou tedy následující: EVROPA, KAVKAZ a BLÍZKÝ VÝCHOD, SINO-HIMALÁJSKÁ OBLAST A STŘEDNÍ ASIE.
Z použité literatury uvádíme zejména následující:
R. Horný,K. M. Weber: LOMIKAMENY SEKCE POROPHYLLUM (Praha, 1985),
A. Engler et E. Irmscher: Saxifraga (Lipsko, 1916 – 1919),
H. Smith: Saxifraga of the Himalaya I. section Kabschia (London, 1958),
R. J. Gornall: An outline of a revised classification of Saxifraga L. (London, 1987),
M. McGregor: Saxifrages: A Definitive Guide to the 2000 Species, Hybrids & Cultivars (Portland/London, 2008).
Na následujících stránkách naleznete podrobnější popis jednotlivých druhů a kultivarů. Základní členění zveřejněných rostlin je na část plané (přírodní druhy a přírodní kříženci) a část kultivary (zahradní kříženci). Pro snažší orientaci jsou jednotlivé rostliny v abecedním pořadí.
Protože jsme nechtěli čekat se zveřejněním až budou popisy kompletní, je zatím u některých rostlin uvedena poznámka, že se texty připravují. Usilovně pracujeme na jejich dokončení. Webové stránky jsou průběžně doplňovány.
David Stádník Karel Lang